Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. strana

 Dobrý večer,

 děkujeme:

- panu Janochovi za  laskavé poskytnutí příspěvků diskuze klientů pana Hrušovského, které tak náhle zmizely z internetu. Najdete je nascanované v PDF formátu. (bohužel se dochovaly jen ty z poslední doby, tak už to v životě chodí….)

- děkujeme všem, kteří jste nám obratem nabídli založení těchto nových stránek

- a děkujeme  studentům, kteří je obratem založili

 

Můžeme tedy nerušeně pokračovat.

 Když je světelný duch vtělen do ženy, je žena mocnější silou dobra než muž.“Píše se v sofiánsko-gnostickém evangeliu sv. Marie z Magdaly od Tau Malachi, kterému se podle jeho slov Marie Magdalena zjevovala od útlého dětství. Proč tomu tak je?

 Z ezoterního hlediska je Žena svou „dutou podstatou“  svým přimajícím „jinovým“ aspektem oním „Svatým grálem“, místem, kterým pojímá „Slovo“ muže. Jednodušeji prostorem, v kterém je muž slyšet. Bez ní je jeho slovo „házením hrachu na zeď“. Budhismus se svým imperativem „vyprazňování“ napodobuje podstatu, se kterou se žena již rodí.  Chce-li  muž rozezvučet své slovo, potřebuje k tomu mít  ženu. Stejně tak ji potřebuje a bytostně po ženě touží I pan Hrušovský. Obzvlášě když se uzavřel zcela mimo svět do své garáže. A protože toho má hodně na srdci a miluje mikrofon, samou svou podstatou prahne po Velké Ženě, která bude co nejplněji zrcadlit jeho vlastní podobu. Proč tedy vyhledává nemocné nebo podivné ženy? Ptali jsme se minule.

 

Protože platí, že obsah našeho kauzálního těla (onoho magdalského světelného ducha, který se nachází mimo tělo hmotné) se ukládá a kondenzuje v pomalém a postupném procesu, v němž se sbírá zkušenost z každého života. Jeho stavbu zbudoval OSOBNÍ život,  každý kámen byl vylámán z jeho lomu. Čím těžší a zahuštěnější je kauzální tělo, tím větší je gravitace osobnosti a tím je „prázdnější lom“ tedy tím prostornější je „chrám, v kterém zní Slovo.“  Ženy, které svými emocemi dokáží zkoncenzovat více emoční energie (čili více trpět), mají vyšší gravitační číslo a tedy přitažlivost, než ženy tzv. mladé,  jejichž převládajícím zájmem je „žít, tančit a milovat“.

 

„Její světlo bude jako její temnoty“. píše se v žalmech.

„Dokud nepoznáte temnotu Sofie, nezískáte její světlo.“ Říká Marie Magdalena ve svých evangeliích.

 

Takto viděno je završením ženství Marie Magdalena. V ní byl zažehnut duch světla ve chvíli, kdy zrealizovala celý zvěrokruh, který vytváří její korunu. Tedy když prošla všemi zkušenostmi ženy, „vržené“ do tohoto světa. Tak jak byl Ježíš tímto světem „ukřižován“, z Marie Magdaleny stejný svět učinil archetypální oběť mužské nenávisti k výjímečným ženám v podobě jejího podrobení do role prostitutky. Pokud toto podrobení vůbec přežila bylo to díky pomoci Lilatu (Lilit – odvrácená strany Sofie jako nejvyšší Moudrosti, temná strana ženské duše nebo také vzdorná a nepoddajná žena). Díky ní nabyla magických sil a zabila vůdce lupičů, který ji znásilňoval, s její pomocí nechala zavraždit zloděje, který ji prodal do otroctví.  Její duši to však nepomohlo, protože v sobě nesla příliš mnoho hněvu a  zatrpklosti (a která znásilnovaná ženy by nenesla, že?).

 

To stejné prožívají dnešní ženy, které se „prostituují“ když prodávají své schopnosti do „otroctví“ jednotvárné práce  pro „cizí firmy“, protože nemohou dělat co chtějí, protože se musejí starat  o děti na které tím pádem nemají dost času, protože jsou podváděny muži, kteří jsou jejich dalšími dětmi, protože jsou vydírány rodiči, kteří nemají na zaplacení nájmu … Jejich Lilatu se už už probouzí, ale ony se jí bojí pustit ven a tak v rozporu se sebou samými prožívají vnitřní zmatek do té míry, že onemocní. Doslova těhotné nezpracovanými emocemi představují antracit koncentrované energie, ke kterému stačí přiložit zápalku, a vzplanou nepředstavitelným světlem.

 

Zápalkou, kterou Ježíš zažehl světelného ducha Marie Magdaleny byla slova, která jí šeptal během jejich první noci na poušti: „Vidíš, vychází Venuše (planeta „Kumarů“ mimochodem). Už se nestarej o to co bylo. Včerejšek už odešel, zítřek ještě nenastal.“ Tím, že její rozáhlou zkušenost zkomprimoval do jediného okamžikuzažehl oheň, v jehož záři strávil zbytek svého života. „Proudil do ni neustále“ píše se o kapitolu dále, protože Marie Magdalena svými zkomprimovanými komplexy emocí živila jeho „fluidní pohon vášně“. Teprve poté, co ona sama  „prošla sedmery pekly, otevřela jemu bránu do sedmého nebe“.

 

Čím více traumatizovaná žena, tím více nápadníků. Např. Erich Maria Remarque byl  rovněž fascinován traumatizovanými ženami. Kdyby nebyla druhá světová válka,  rozpoutal by ji sám. Jeho alkoholičky, padlé ženy, běženkyně, sebevraždkyně, schyzofreničky, souchotinářky… byly archetypální Marie Magdalské. Ženy pohybují se na rozhraní dvou světů. Světa vnějšího,  který je nudný, fádní a banální a světa stínů, který je plný příslibů.  Věděl to I snící Freud, věděl to i archetypálně-gnostický Jung.  Muž je  odpuzován a současně fascinován  „vlhkými“ projevy Ženy. Její porody, kojení, pyžmo, krev, slzy stručně všechny tělní tekutiny, jsou stejně jako element vody, spojeny s ženskou emocí. Jejich stlačení do pevného skupenství traumatu pak v ezoterním smyslem představují prvek uhlíku, který v předchozích kataklyzmatek planeta Země absorbovala do svého „těla“ v podobě zemního plynu, ropy a uhlí. Nyní stačí  sirka a hoří. „Muž“ je pak je touto gravitací pohlcován, stává se oběžnicí těchto ženských „hvězd“. Tento mechanismus je dostatečně známý, známý je I související  mechanismus „přenosu“, kdy žena, která s pomocí terapeuta odhaluje své vnitřní zdroje světla, má tendenci jej považovat za svého světlonoše a „spasitele“ . Obzláště třaskavý je tento moment v ordinaci terapeuta, který pracuje s ženskou emocí a intimitou. (Sysifos 2002: “… na otázku proč nevede pan Hrušovský karty pacientů odpovídádo toho nikomu nic není, zde se pracuje s intimitou“).

 

Dostatečně známé a v literatuře popsané je I to, že sexuální styk mezi pacientkou a terapeutem NIKDY nevedl k jejímu uzdravení. Z toho důvodu je zakázán. Známý Freudův postulát: „Ženské libido je masochistické“ v ordinacích terapeutů platí dvojnásob, protože nemocné ženy mají  dvojnásobnou tendenci nechat se týrat. Ostatně proto jsou nemocné. A jak je rovněž známo, moc korumpuje. Je jedno jestli na ministerstvu, nebo v ordinaci, do které nikdo nevidí a kde neexistují žádné karty, protože se v ní „pracuje s intimitou“.

 

Informací na toto téma je dost a dost. Například strhující „Lži na pohovce“ od prominentního amerického psychoterapeuta židovského původu   Irvina D. Yaloma popisují vývoj legislativy, která  strikně lékařům zákazuje  navazovat pohlavní styk s nemocnými ženami a to naprosto bez pardonu a pod hrozbou vězení. (a měla by to být povinná četba čtenářů těchto stránek, my jsme panu Hrušovskému tuto knihu jako dobře míněnou radu doručili před více než rokem. S opovržlivým gestem ji hodil do koše, stejně jako rovněž dobře míněnou radu, aby si za své honoráře platil sestru). V jiných ordinacích v civilizovaném světě  lékaři, kteří dříve nabízeli psychicky nemocným ženám vybrat barvu prezervativu,  patří minulosti, nebo sedí ve vězení. U nás rozsévač pan Hrušovský žije v přítomnosti:   – svými sms zprávami pacientkám,  svými telefonáty a především svými kouzly nenápadně zasije a pak …ještě nenápadněji čeká. Na řadě je žena. Chtěla to přece ona, ne? Byla to přece ona, kdo přišel, že? A tím on je z obliga. Jsme prostě teprve na začátku.

 

Jitka a Magdalena:

Jedním z důvodů proč je pohlavní styk mezi terapeutem a klienty zakázán je rovněž v odborné literatuře popsaný fenomén, že totiž nemocné ženy často kompenzují svůj deficit účasti ve světě tím, že se nechají ovládnout představou, že svět je pro jejich velkou vizi příliš těsný. A  začnou bludařit. Například si vymyslí, že jsou Maří Magdaléna. A věří tomu. A postupně do této své vize „vcucnou“ I  ego svého terapeuta. A toto je partnerským schematem pana Hrušovského.

 

Pan Hrušovský velice úzkostlivě dbá na svou pověst.  Zuří, když se na povrch dostávají podrobnosti z jeho intimního života, jakkoli intimní život jeho klientů je stavba, v které zbudoval svou živnost. Touží budovat svůj vlastní obraz jako obraz „vzorného otce“, „zázračného lékaře“, „úspěšného muže“. Jenže ouha, chová se jako žena, která nemá ráda alkoholiky a chodí hledat partnery do putyk. A na jednom takovém lovu potkal  Maří Magdalénu. Nesnesitleně ji miloval přímo se propadal do její temné podoby, nebyl schopen odolat jejímu sytými tekutinami kreslenému obrazu o tom že on je Ježíš a ona Maří Magdalena a společně spasí svět. Současně však věděl, že jeho vnější obraz spořádaného muže by tato žena zničila. A na to se měl moc rád. Proto se překotně oženil s Jitkou, která jako hudebnice stála vedle něho na podiu a podpírala jeho alter ego. Nedokázal však přerušit vztah s Magdalenou a nedokázal jí dokonce ani říci, že se oženil. Ta mezitím hlouběji a hlouběji propadajíc do svých temnot a když zjistila jeho zradu a lež, probudila Lilatu a zdemolovala celý jeho slavný obraz. Blesk, který rozpoltil jeho manželství sjel z tohoto jeho sexuálního nebe, které by pro zdravého člověka bylo hotovým infernem.

 

A byla to právě její Lilatu, která představila světu pana Hrušovského jako „věčného ptáka mládí“, který nikdy nezrealizuje  svůj vlastní zvěrokruh, a který  žádné bytosti na světě nedá pocítit, že je skutečně  milována. Do smrti bude marně snažit slepit svůj svatý grál ze střepů lahví od sodovky. Kdyby si jej vzala slušná žena, bude ji podvádět s Maří Magdalenou. A Máří si nikdy nevezme, protože by bortila jeho obraz slušného muže. Takže se předvádí se svým šaškoidnímrádobydvorním líbáním rukou s těm, které se moc neptají a moc se neohlížejí. Stejně jako ona specifická skupina mužů po padesátce, kteří  po všech svých milostných eskapádách degradují svou genetickou informaci tím, že ji předají někomu, kdo chce vyskočit z přízemí přímo do prvního patra. Pak vidíme ty absurdní svazky mlčenlivých starců  s  hloupě upovídanými ženami.

 

Stejně tak plytké jako banální a banální stejně jako plytké. Zkouška, kterou musí složit každý jeden z nás (to že vdaná žena nachází neodkladné nutkání a touhu po ukrajinském dělníkovi neznamená, že kvůli tomu vystaví posměchu své děti, stejně tak jako otec rodiny ne vždy souloží se vrstevnicemi svého syna, protože ví, že jej tak kastruje. Ostatně dceru také, jak se zmíníme níže). Pan Hrušovský nejen že na rozdíl od nás svého vnitřního dravce nezvládl, ještě jej pouští v noci ze řetězu s pomocí své černé magické hůlky. A o tom a právě o tom jsou tato zvláštní povídání.

 

Kdyby  existovalo  v roce 2001, tedy kdyby v té době  existovaly webové stránky pana Janocha a každý si mohl nagooglovat pozadí zázračných uzdravení pana Hrušovského, nemohlo dojít k tomu, co musela zažít další pacientka kvatnové homeopatie. Pan Hrušovský toho totiž zvládl mnohem víc, než bylo jeho běhání od Máří k Jitce a nazpátek.

 

(Toto měl být původně konec dnešního pokračování, protože však pan Hrušovský oběžuje, budeme dnes ještě pokračovat, prosíme o trpělivost, na konci se dozvíte proč).

 

Na podzim roku 2001 zaklepala na dveře Josefa Hrušovského vysoká manažerka nadnárodní společnosti, jejíž zdravotní stav byl velmi vážný. V létě roku 1996, v tehdejším systému  kolísajícího výkonu socialistického zdravotnictví,  prodělala velmi problematický porod, který zanechal trvalé následky na jejím zdravím. Po několika pokusech otěhotnět přišlo mimoděložní těhotenství které lékaři nerozeznali dříve, než celou její dutinu břišní zasáhl rozsáhlý zánět. Operace trvala šest hodin a následkem vysokých a četných tetracyklinových dávek došlo k vážnému poškození jejího krevního obrazu a snížení imunity. Nedopadla dobře a následovaly další a další chirurgické zákroky, z nichž každý jeden z nich přinesl další ztenčení životní síly v těle pacientky. V létě 2001 její muž našel její muž pod její levou paží a v prsní žláze drobné bulky. Po předchozích zkušenostech s alopatickou léčbou a na doporučení své léčitelky vyhledala Josefa Hrušovského. Co se odehrávalo dál,  si z předchozích výpovědí dáte snadno dohromady. („co byste chodila na mamograf,  ještě vás zabijou … to vaše břicho?  máte problémy s matkou…  lidé se kterými děláte a ti vaši klienti jsou ubozí a ubohá je I jejich práce… práce kterou děláte vy sama je trapné předvádění se ve stínu světla…  oni na tom ministerstvu kradou, a vy se jim do toho serete….  máte hezký nohy… založím politickou stranu a vy budete česká prezidentka ...muž kterého milujete, je nastrčený sluha… umřela mi máma, puklo ji srdce z toho,  jak mě pronásleduje matka Šaron, mé dcery…oženil jsem se…pojedete se mnou do Paříze? Je to  poslání ….odešla ode mě žena…vaše radost je mým naplnění…jste pro mě nepřijatelná…pronásleduje mě má předcházející přítelkyně Magdalena (s kterou jsem podváděl svou předcházející manželku Jitku) … její  rozum je na trase do Bohnic a tělo na pochodu do krematoria…Šaron neudělala přijímačky na gymnázium, neznáte Ministra školství?. .jste pro mě archetyp ženy…navždy… tu kurvu Marii Kruber z MMF dám sežrat prasátkům na MDŽ…ženy mě chtějí zničit… Matka Meera je v bludu… Vy jste také v bludu…v minulém životě jste byla královna… a proč jste vlastně odcházela z té původní práce?...“).

 

Po čtyřech dávkách homeopatických „bobulí“  a především po jeho dalších a dalších milostných eskapádách jej jako svého lékaře jednou provždy přestala vyhledávat. Na jeho osobní naléhání  a návštěvě u ní a jejího muže v roce 2006 navštívila několik seminářů „Bílého bratrstva“. Bohužel během jednoho z nich  zkušený hypnotizér pan Hrušovský postavil mentální zeď mezi ní a muže, kterého milovala a sám se postavil na jeho místo: („uvolněte se… Já jsem Boží přítomnost, já jsem  Sanat Kumara… postavte se jako Adama a Eva pod strom života … a nyní si představte ženu či muže, kterého milujete…“).  Když později odešla stejně jako z ordinace i z přednášek z kterých bylo zřejmé, že „slepý vede slepé“, ukázalo se že pan Hrušovský velké ryby drží na svých svlačcích velmi pevně a nenechá je odplavat jen tak. („Mám třicet tři oddaných a vy jste jedna z nich“).

Další dalších tří let (během kterých došlo ke zmíněným eskapádám mezi Maří a Jitkou) strávila pod jeho „ochranou“.  Tu představovla jeho sms zprávy na téma jejích nohou nebo zesilující se připoutání „pod stromem života“.  Nerespektoval  to že mu jasně řekla že miluje někoho jiného, ani její úpěnlivé apely že je příliš  nemocná na to, aby si mohla dovolit takovéto citové bouře, kterým ji vystavuje svým nezodpovědným chováním. Rovněž nerespektoval že by jako lékař  měl vědět, že jejímu zdravotnímu stavu zřejmě nebudou příliš prospívat jeho neustálé citové výbuchy prokládané jeho dalšími a dalšími selháními a dalšími a dalšími milostnými avantýrami. Na začátku roku 2010, když postupně nashromáždila dost informací o tom  jak pan Hrušovský „funguje“,  mu tím nejláskyplnějším a nejohleduplnějším způsobem  sdělila, jaká je jeho pověst,  jak jeho počínání nevyhnutelně vede k jeho pádu a také jej požádala aby jí vysvětlil, jak udržuje jejich spojení a proč se k němu cítí být neustále tak citově připoutaná, vlastně závislá. Výsledek rovněž znáte. Následoval jeho výbuch agresivity a zuřivosti, který kdyby směřoval na zdravou ženu, zřejmě se ráno trochu zamotá jako její muž a půjde dál. V jejím případě, to jest v případě ženy,  jejíž nervová soustava a životní funkce pracovaly sotva na 20 %  a kterou Josef Hrušovský z jedné strany neustále odděloval od celého světa (lékařů, rodiny, životní lásky, parntera, kolegů, přátel, klientů…)  a naopak připoutával k sobě (jako jedinému garantovi jejího zdraví a života,  ochránce a milence a věčného Adama…), tento útok znamenal málem doslovné naplnění jeho výroku o bývalé přítelkyni, jejíž rozum skončil v Bohnicích a tělo je na pochodu do krematoria. To, že to pro něj nepředstavuje nic nového nebo politováníhodného jsme se dočetli až o rok později ze zkušeností jiných pacientek, které se pomalu začaly objevovat na těchto stránkách. Ale především jsme se dozvěděli, jak důležité je sebrat odvahu a o tyto „nepojmenovatelné“ zážitky začít pojmenovávat a hovořit o nich společně, jakkoli jak vidíme, to není jednoduché.

 

Příští dvě pokračování budou o hledání odpovědí a důkazů. Mimo jiné se dozvíme o manipulaci se jmény, zatajování údajů a hře na kočku a na myš a také to, proč společnost nemá ráda sekty.

Hezký večer, TH

 

P.S. Pro pana Hrušovského, pilného a  zbabělého čtenáře našich příspěvků a podlého a weboborce: budou to opět  čtvrtky. A zde je pro něho  můj telefon: 720 599 958. A (zatím stále ještě) mírný apel: Pane Hrušovský, ohledně veřejných příspěvků vašich pacientů a žáků  prosím už nadále (a především ne o víkendech) netelefonujte a esemeskujte ženám, které měly tu odvahu svěřit se těmto veřejným stránkám (a vám osobně) se svými  strašnými zkušenostmi s Vámi, „pane doktore“. A už vůbec je nevydírejte jejich dětmi. Už toho bylo opravdu dost. Pokud máte něco na srdci, zavolejte (či napište, či vysílejte své pekelné síly a černé víry) nám,  jejich mužům, bratrům, otcům. lékařům a přátelům. Nejlepší však bude, když se stejně jako my otevřeně zapojíte do této diskuze. Nemáte žádná privilegia, ani se na Vás nevztahují žádné vyjímky, pane „kumaro“. A psát snad umíte, ne? Tak se braňte. Argumentujte. Dokazujte. Přesvědčujte. Braňte své jméno, svou pověst, svou práci, svou rodinu, své děti, své ženy, své klienty, své žáky, své učitele a Mistry! Vášnivě, angažovaně a veřejně, jak se má žít správný, vášnivý a veřejný život. Už žádné schovávání v temnotách. A pokud najdete jednu jedinou výpověď, či jediné slovo u kterých byste PROKÁZAL že nejsou pravdivé, veřejně se Vám omluvíme a omluvíme se I čtenářům těchto stránek.  Nejlépe u soudu. Au revoir,  Váš Lewis Carroll.

 

 

(zde byl příspěvěk od ženy, která panu Hradeckému posmívala, že neupoutal pozornost jakési ženy, kterou vůbec nezná. Je to jediný příspěvek který nemáme naskenovaný, má-li tato žena potřebu jej napsat znovu, má možnost to udělat. Stejně tak pokud jsme udělali při přepisech nějakou chybu, prosím upozorněte nás na ni, opravíme)

 

 

Nováková Magda                                                                             28.3.2011

Na návštěvě u Hrušovského jsem byla 2x a už nikdy více. Tento člověk patří zcela reálně na psychiaatrii, ne-li přímo do vězení. Vedla jsem s ním debatu a když zjistil, že nebudu snadná kořist, tak jeho výbuch vzteku byl neskutečný. S úsm+ěvem na rtech jsem mu řekla ať se uklidní, že toto jednání na mě naplatí. Zůstal jako opařený, jen když už jsem byla u dvří se mě zcela už klidným hlsem zapatl, kdy přijdu příště… mojí odpovědí bylo důstojné odejité. Jen mi bylo velice líto dalších obětních beránku v čekárně. Opravdu.

 

Tomáš Hradecký                                                                               23.3.2011

Dobrý večer,

dnešní příspěvek je společnou výpovědi tří klientek, na jednu z nichž podnikl Josef Hrušovský magický útok, že po něm byla nucena vyhledat odbornou pomoc a půl roku  nejprve denně, později třikrát a ještě později jednou týdně navštěvovat některého ze skupiny terapeutů a lékařů, kteří  na základě svých poznatků nyní společně sestavují tyto komentáře. Její provinění spočívalo v tom, že panu Hrušovskému otevřeně sdělila fakta, která jsou předmětem těchto webových  příspěvků. Reakcí z jeho  strany  byl  útok, který jí avizoval předem a který „spustil“ následující noc o půlnoci. Tento útok zasáhl I jejího muže. Ten se druhý den po probuzení těžko stavěl na nohy, poté mu bylo tak slabo, že si musel znovu sednout a opakoval si: musím do práce, musím do práce… Nebyl si však schopen  vybavit co se v noci stalo a co je příčinou jeho slabosti.  Jeho žena měla mozek a nervovou síť v takovém stavu, že nebyla schopna komunikovat, soustředit se natož se usmát. Půl roku se jí například nepodařilo sestavit psaný  text, protože její paměť byla vážně poškozena. Neustále plakala ale tak, že při pláči nic necítila. Její vlastní slova byla : „Neumím to, co se té noci dělo popsat, protože to popsat nelze. To co jsem prožívala nebylo z tohoto světa.  Z tohoto světa nepřišla ani pomoc, která mě na poslední chvíli zachránila před šílenstvím. Vím však, že takto dobře to nedopadlo pokaždé.“ Následujícího půl roku byla nahlížena pouze zvenčí, protože zevnitř nebyla schopná adekvátní sebereflexe. Dnes vypráví: „Dostala jsem se úplně mimo tento svět a necítila jsem nic, nebyla jsem schopná reagovat na žádný podnět ani zastavit své slzy. Byla to věčnost, protože jsem z tohoto svého stavu, v kterém jsem byla oddělaná naprosto od všeho a všech,  neviděla žádnou naději a světlo.  Věděla jsem však, že jsem konečně našla odpověď na otázky, které jsem  kladla předchozí čtyři roky. Každý den. Každé dvě hodiny. Sobě, rodině, přátelům, učitelům, lékařům, terapeutům a nakonec  I jemu."

 

 

Ode dne kdy k nám tato žena přišla, jsme začali rozplétat klubíčko, nitku po nitce, zdroj po zdroji. 26.2. 2010 jsme na webu pana Janocha narazili na komentář Lukáše Severy, který zde napsal:

„ Na svých seminářích se Josef Hrušovský nebojí využívat  pekelné síly…

emoce jsou pekelnou silou, jejichž vládce, Archanděla Lucifera, který je zakletý v hmotě, je už třeba vysvobodit…“

 

Magie zvaná Svádění:

Vůči sladkostem v potravě je lidský organismus a jeho vůle prakticky bez rezistence. Co bylo za dob našich předků v přírodě sladké, téměř nikdy nebylo jedovaté. Na tom vydělávají své miliardy všichni od výrobců Coca Coly po tyčinky Mars. V citech tuto sladkou kvalitu reprezentuje něha. Nejméně dostupná frekvence planety Země. „Lapala po lásce jako kapr“ píše svou věčnou větu Gustave Flaubert. Traumatizované a nemocné ženy jsou v deficitu této „růžové“ energie desetkrát více, než Madame Bovary. Z tohoto úhlu pohledu se 50% nemocí definuje jako dysbalance emocionálního původu. Zvenčí se pak jasnozřivému oku jeví tyto ženy na „emočním suchu“ jako  porostlé jakými sítky a kroužky, do kterých se snaží ze svého okolí zachytit alespoň trochu péče, ochrany, podpory, ohledů… . A právě  za tyto kroužky – čili jejich frustrace a očekávání -  je možné je velmi snadno ulovit. Pokud  máte správný prut a háček. Tím háčkem může být například zlatý zub a zářivý úsměv  sňatkového podvodníka je finančně „na suchu“. V tomto případě však pokud mu žena podlehne a posléze prohlédne jeho podvod (spočívající převážně v tom, že nebyla jeho jedinou „nevěstou“) umí se společnost bránit. Žena může prokázat, že z jejího konta ubyly peníze na konto jeho a na podvod starý jako lidstvo samo existuje paragraf a spravedlivý trest. Co ale když dochází živina a podněty psychotronickému léčiteli, který léčí a přednáší díky energii, a jeho produktem jsou „paprsky a kuličky“ (za kterýžto výrok mu Sisyfos udělil „Bludný balvan“ v roce 2002) a který ve své ordinaci dennodenně uvádí klienty do hypnotického stavu? A co když si tento „léčitel“ umí  vytvořit daleko rafinovanější háček než je zlatý zub a ví jak jej umně zaseknout do oněch kroužků, kterými je volání o pomoc (některých) nemocných a frustrovaných žen? 

 

Je to těžké? Ne pro toho, kdo dokáže „upříst“ primární energii  do jemného vlásku něhy znamená velmi a velmi ji „ztenčit“. Znamená to mít velký dar koncentrace a ponoru. A pan Hrušovský rád na svých přednáškách říká, že jeho talent spočívá právě v jeho schopnosti soustředění. A právě s touto schopností je možné tuto delikátní  substanci vytvořit. A v tu chvíli máte v ruce klíč, se kterým se dostanete prakticky všude.   Jak 9.3. 2011 na těchto stránkách píše Ida Hurtíková: Pane Hrušovský,  jste mistr magie. Pracujete v rukavičkách, trpělivě, zlehka a promyšleně měsíce a roky, než dosáhnete svého. A dosáhnete svého pokaždé.“

 

Co cítí ženy, které měly tu čest, že na ně pan Hrušovský ráčil popatřit?

V první řadě to, co cítí I citlivější pacienti u něho v ordinaci. Ti si  při otázce „cítíte něco?“ bezděčně sáhnou dozadu na páteř do oblasti „srdeční čakry“ čili hrudní páteře. Při dlouhodobějším působení se tento tlak změní až v nesnesitelný pocit cizího tělesa zabodnutého do páteře a takto „zacílené“ ženy si stěžují, že mají pocit jako by měly v zádech zaraženou vývrtku. Je to onen chmat, kterým když chytnete kočku za krkem, ztratí schopnost se bránit a můžete ji nosit kam chcete.

Do tohoto místa pak přichází v určitých časových intervalech dávka emočního „trankvilizéru“, který uvolní napětí v oblasti solárního plexu a vyčistí mozek. Po ní následuje dávka „endorfinů“, která rozproudí energii převážně v oblasti břicha.  Ženy se cítí povznesené, energetizované, vitální a žádané. Tento program je pro daný „segment trhu“ prakticky nemožné odmítnout. A není snadné pak odmítnout toho, kdo tuto energii doplňuje a dál moduluje podle svého. Ten pokud se rozhodne že na toto vlákno, čili energetický svlačec, umístí obraz sebe samotného, pozornost takto „ulovené“ ženy se automaticky po tomto svlačci vine k „rybáři“. A jak bylo řečeno, každá pozornost je energie. Jak se pan Hrušovský zmínil, on sám funguje na „fluidní pohon vášně“. Pokud svými paprsky dokáže v ordinaci najít v klientově těle ložiska zánětů, buněčného bujení nebo jiných patologických změn, dokáže jimi velmi přesně zacílit I bod G. Takto ženy v hledáčku pana Hrušovského prožívají sex I s několika orgasmy denně s tím, že  energie která je touto „termonukleární reakcí“ uvolněna směřuje k tomu, kdo ji spouští. Tímto způsobem ženy  spoluvytvářejí  onen „fluidní pohon vášně“, který pan Hrušovský v roli prvního milovníka nazývá „orgastickým blahem života“, díky němuž unikl každodennímu „potu a slzám“ které si na světě odžíváme my ostatní. Přesně stejným způsobem, jako výše popsaný pan Hrušovský v roli podnikatele, léčitele a Mistra unikl daňovým orgánům a paragrafům na ochranu duchovního vlastnictví.

Nejspolehlivěji „péče“ pana Hrušovského pracuje v čase probouzení. Ve chvíli, kdy ještě nejsme bdělí, kdy se naše vědomí kolébá v alfa hladině. V této době dochází k záměně vůle  ženy za vůli „štítu“. Třeba říci, že většinou s jejím plným souhlasem.  Každodenní „porod“ ze světa snů do světa starostí je vždy více či méně bolestiplný. Zachycení se tohoto svlačce je zachycením se lana, které nás z ranního přeplněného metra přenese do vypolstrované a prostorné limuzíny. Na chvíli. Protože na jejím zadním červeném sedadle hned  vzápětí dochází k prvnímu sexu a s ním k prvnímu proniknutí do energetického pole ženy.  Každé další dvě hodiny se tato dávka „světa za zrcadlem“ doplňuje. V 8, v 10 (tato dávka bývá protivná tím, že sice dodává energii, ale bere vlastní vůli a koncentraci), v pravé poledne (neodmítnutelně orgastická), odpoledne ve 14 hodin (veselí a radost jako na výroční schůzce maturantů), v 16 hodin (spíše nenápadná) v 18 hodin (končí pracovní doba a začíná „skutečná jízda;), ve 20 hodin  (něha a pocit blízkosti a souznění) a ve 22 hodin kdy začíná „radost až do rána“. V noci bývá relativně klid a můžete se vzpamatovat na další den. Tento dvouhodinový spouštěč někteří léčitelé zpočátku považovali  za tzv. „orgánové hodiny“, kdy lidský organismus v rytmu přírody a jejích cyklů předává vládu vždy další „akupunkturní dráze“ a příslušejícím orgánům a citliví lidé cítí tyto změny jako změny nálad. Později jsme však zjistili, že pokud se změnil letní čas na zimní a naopak, změnil se automaticky I čas tohoto programu.

Co následuje? Nevyhnutelnost.  Tak jak neumíme lásku bezpodmínečně dávat, neumíme ji ani přijímat. Ve chvíli kdy se nám „uleví“chováme se jako bezdomovec z Hlavního nádraží k padesátikoruně. Vezmeme ji a okamžitě ji utratíme tam, kde jsme si pro ni vytvořili stereotyp. V případě bezdomovce je to kořalka, v případě frustrované a nemocné ženy je to chování, které předcházelo její nemoci.  Takto se „léčená“ žena stává dvojnásobnou obětí pana Hrušovského. Kromě toho že „miluje někoho, koho by nikdy nemilovala“ jeho péčí je trvale a uměle udržována ve stavu, který předcházel  nemoci a který její nemoc spustil. Je jako narkoman, který každé dvě hodiny dostává další dávku drogy, díky které zapomíná na svět Isám sebe. Nevyzvednutá obálka s červeným pruhem však stále čeká v jejípoštovní schránce. Díky tomuto programu nemůže projít zkušeností nemoci, pochopit ji, poučit se  z ní a… jít dál. Dostala se stejně jako pan Hrušovský, (který sám sebe zaklel do podobné zlaté klece) do fáze stagnace, a stagnace jak známo znamená pád. A tento pád může trvat I déle než 12 let o kterých mluví Ida Hurtíková jako o letech, které strávila jako Alenka za zrcadlem. Alenka, která svému „Mistrovi“ přináší svých deset tisíc ročně za semináře a léčbu. A  během kterých díky své pozornosti upřené na „Mistra“ přichází o pozornost a energii na svůj vlastní rozvoj a pokrok.

Důsledky těchto programů jsou rovněž nevyhnutelné. Neustále a nepřirozené  „dráždění zóny slasti“ vede  nutně k jejímu ochabnutí a následnému hledání stále silnějších stimulantů či stále většího počtu stimulovaných. Takto pak vidoucím okem spatříme pana Hrušovského jako rybáře, který má kolem sebe mnoho rybářských prutů. Další otázka kterou jsme si kladli byla: Proč  pan Hrušovský nečerpá energii z přátelství se zdravými muži? Proč v jeho společnosti nacházíme (a opačně dlouhodoběji vydrží) ty podivné tipy neurčitých nebo divných žen? I to má svou neúprosnou logiku, jak si řekneme příště. Dobrou noc, TH